Brainrot: když je všechno ostatní nuda: verze k tisku

Představte si Lucku na pohovce. Už dvě hodiny sleduje krátká videa: tanečky, vtípky, nepovedený skok do bazénu. Na chvíli odloží telefon a zeptá se mámy, co budou dělat. Ta navrhne knížku nebo procházku. „To je nuda,“ odpoví Lucka a znovu rozsvítí displej.

V té scéně mě znepokojuje hlavně návrat k telefonu. Lucka měla dvě hodiny zábavy, přesto ji po odložení nic dalšího neláká. Možná už ji ani videa moc nebaví. Jen pořád čeká, že to následující konečně bude stát za to.

Co označujeme slovem brainrot

Brainrot doslova znamená „hniloba mozku“. Oxford ho v roce 2024 vybral slovem roku: označuje domnělé duševní otupování spojované mimo jiné s nadměrným sledováním triviálního online obsahu. Je to výraz z běžného jazyka, nikoli lékařská diagnóza. ¹ V této sérii jím popisujeme dlouhé, málo záměrné sledování rychle se střídajícího obsahu, od kterého je těžké odejít. Člověk chtěl dát telefonu pět minut a po hodině se diví, kam se poděl večer.

Samotné krátké video přitom nemusí být problém. Minutový návod něco vyřeší, vtip potěší a nad společně sledovanou hloupostí se můžeme dobře pobavit. Dítě se nemusí každou volnou minutu vzdělávat. Užitečnější než posuzovat jeho vkus je všímat si, jak sledování probíhá: jestli si obsah vybírá, dokáže skončit a zbývá mu čas na to, co chtělo dělat. Právě o tom má smysl s dětmi mluvit. Nadávka „máš z toho brainrot“ nám v tom moc nepomůže.

Zábava, která nemá konec

U knihy dojdete na poslední stránku, u epizody seriálu k titulkům. Proud krátkých videí podobný konec nabídnout nemusí. Další klip už čeká a pokračování téměř nic nestojí. Přestat se musíte rozhodnout sami.

Nabídka se navíc průběžně přizpůsobuje. TikTok sám popisuje, že při doporučování zohledňuje, co dokoukáte, přeskočíte, lajkujete nebo sdílíte. U většiny uživatelů mají interakce včetně času sledování větší váhu než některé jiné signály. ² Aplikace tak dostává zpětnou vazbu o tom, co vás u obsahu udrží. To, že jste u videí vydrželi, ovšem ještě neznamená, že vám takto strávený večer prospěl.

Americká akademie pediatrie upozorňuje na obchodní prostředí, které platformy motivuje prodlužovat zapojení dětí pomocí doporučování, nekonečného posouvání a odměn. ³ Když pak dvanáctiletému řekneme, že má mít pevnější vůli, necháváme stranou podmínky, ve kterých se rozhoduje. V aplikaci nemusí vědět, co hledá. Stačí ji otevřít a nezajímavé video přeskočit. Domácí úkol po něm naopak chce, aby začal, chvíli si nevěděl rady a vydržel bez okamžité odměny. Rodičovská důslednost je jedna část problému; druhou představuje prostředí, které dítěti pokračování ve sledování tolik usnadňuje.

Do vysvětlování často vstupuje dopamin. Jeho role ale není pouhá výroba slasti: souvisí také s motivací a učením. Chtít odměnu a skutečně si ji užívat jsou rozdílné procesy. ⁴ Při scrollování si toho můžeme všimnout docela obyčejně. Na otázku „Baví tě to ještě?“ už bychom možná odpověděli záporně, přesto se chceme podívat, co přijde dál. Tak si lze představit i Lucku z úvodu. Další video je po ruce, zatímco do něčeho jiného se jí nechce.

K vyrušení navíc nemusíme telefon ani vzít do ruky. V laboratorním experimentu Caryho Stotharta a kolegů zhoršovala příchozí upozornění výkon v úloze náročné na pozornost i u účastníků, kteří se zařízením nemanipulovali. Výsledek neznamená, že každé upozornění každému znemožní soustředění. Ukazuje ale, proč nestačí požadovat, aby člověk na zprávu jen neodpovídal. ⁹ Při učení bych zbytečná upozornění odstranil. Samotný feed tím ovšem nezmizí: po otevření aplikace zůstává otázka, kdy z ní dítě odejde.

Co víme o pozornosti a nudě

Metaanalýza z roku 2025 spojila výsledky 71 studií s 98 299 účastníky. Vyšší míra používání krátkých videí souvisela s horšími výsledky v poznávacích funkcích, nejsilněji v pozornosti a schopnosti brzdit impulzivní reakce. Výzkumy zahrnovaly mladé lidi i dospělé. Ze samotné souvislosti ovšem nelze určit, do jaké míry potíže způsobuje sledování, nakolik k němu člověka přivádějí a co dalšího ovlivňuje obojí. ⁵ Beru to jako důvod sledovat, co se děje v běžném dni dítěte. Hůř dokončuje úkoly? Opakovaně přerušuje čtení? Večer chce skončit, ale nedaří se mu to? Takové změny stojí za pozornost. Základní hranice používání však doporučuji nastavit i dětem, u kterých zatím nic podobného nepozorujeme.

S nudou se navíc může stát něco překvapivého. V sedmi experimentech s celkem 1 223 účastníky vedlo přeskakování mezi videi nebo uvnitř nich k větší nudě a menšímu zaujetí než souvislé sledování. Výsledky byly méně jednoznačné mimo univerzitní vzorky a při práci s textem. Experimenty zachycovaly krátkodobou zkušenost, ne trvalé změny dětského mozku. Přesto ukazují, že hledání zábavnějšího klipu může člověka nechat znuděnějšího, než byl předtím. ⁶ Lucka tedy nemusí v dalších videích najít odpočinek ani uspokojení, které od nich čeká.

Kdy si dítě procvičí soustředění?

Dětský mozek se utváří v souhře biologického vývoje a zkušeností. Nervová spojení vznikají, posilují se i prořezávají a význam mají opakované interakce s okolím. ⁷ Pro rodiče a učitele z toho vyvstává praktická otázka: kde má dítě příležitost procvičovat to, co po něm požadujeme? U složitějšího úkolu potřebuje nerušený čas. Pro samostatnou hru zase chvíli, kterou mu nevyplníme hotovým programem. A pokud od něj čekáme, že se zapojí do rozhovoru, stojí za to podívat se i na displeje u společného stolu. Jsou to podmínky, které můžeme měnit doma i ve třídě.

Když dítě prospí odpoledne po noci u videí, máme konkrétní důvod upravit večerní režim. Nemusíme čekat na snímek jeho mozku. Podobně můžeme chránit čas na čtení, hraní a společné jídlo, i když se s dítětem neshodneme na tom, co všechno už je brainrot.

Čtrnáct hodin týdně

Dvě hodiny scrollování denně dělají čtrnáct hodin za týden. Je to prostý přepočet, nikoli údaj o průměrném dítěti. V takovém objemu už stojí za to řešit, jaké místo má feed v jeho dni. Nestačí kontrolovat, zda jsou jednotlivá videa závadná. Zajímejme se také o to, zda dítě takhle svůj čas trávit chtělo a co se do něj už nevešlo.

Podívejte se proto společně na čas v aplikacích a ptejte se na konkrétní večery: co se protáhlo, co zůstalo nedokončené a jak se dítě cítilo po zavření telefonu. Rozhovor o tom, že mu videa opakovaně odsouvají spaní, má jiný obsah než spor o to, zda se rodiči líbí jeho oblíbené klipy. Může začít třeba takhle:

„Všiml jsem si, že se poslední dobou kvůli videím dostáváš do postele později. Nechci řešit každý klip. Chci s tebou vymyslet, jak večer skončit tak, abys ráno nebyl vyčerpaný.“

Co změnit doma a ve škole

Neomezený přístup k personalizovanému proudu krátkých videí dětem nedoporučuji. U malých dětí bych volný přístup k feedu vůbec nezaváděl. S věkem bych rozšiřoval samostatnost a vysvětlování, ale zachoval části dne, do kterých feed nevstupuje. Rodič nemusí nejdřív doložit horší známky nebo problém se spánkem, aby mohl nastavit hranici.

Doma bych začal ochranou učení, spánku a společného jídla. Při úkolech má být osobní telefon odložený, při spánku mimo dosah a bez zbytečných upozornění. Pokud je kvůli zdravotní nebo jiné nezbytné potřebě nutná výjimka, řešte ji konkrétně. Vyžaduje-li úkol počítač, připravte na něm potřebné pomůcky bez souběžných osobních zpráv a zábavního feedu. U jídla odkládejme mobily i my dospělí.

Společné sledování návyků má pořád smysl. Pomůže zjistit, kde pravidlo naráží, kdy se videa protahují a co dítě na telefonu vlastně hledá. Není to však čekací doba, po kterou musíme všechno ponechat bez hranic. Vysvětlete, co chcete chránit, vyslechněte námitky a zapojte dítě do podoby dohody přiměřeně věku. Nesouhlas dítěte sám o sobě neznamená, že pravidlo nemůže platit. Současně kvůli pravidlům nepotřebujete číst jeho soukromé zprávy.

Věnujte pozornost také tomu, co dítěti místo telefonu nabízíte. Výlet podle rodičovského vkusu ho nemusí lákat o nic víc než dřív. Zeptejte se na věc, kterou chtělo dělat a nedostalo se k ní. Někdy stačí připravit materiál na malování, domluvit kamaráda nebo začít společně něco vyrábět. Část volného času přitom klidně nechte bez programu. Dítě nemusí za odložený telefon platit další organizovanou činností.

Ve škole podporuji zákaz používání osobních mobilů během celého školního dne, včetně přestávek. S předem vyřešenými zdravotními a nezbytnými podpůrnými výjimkami i způsobem, jak se rodič v naléhavé situaci spojí s dítětem. Chci, aby škola poskytovala prostor pro nerušenou práci a společný čas, ne aby každý učitel znovu vyjednával o stejném telefonu. Konkrétní způsob odložení a fungování pravidel má škola připravit srozumitelně pro děti, rodiče i zaměstnance.

Výuku technologií bych naopak rozvíjel. Pro práci s digitálními nástroji a AI doporučuji školní zařízení s připraveným prostředím bez rušivých upozornění, vhodně zvolený nástroj a vedení učitele. Potřebujeme vědět, co se žák učí a kterou část práce má zvládnout sám. Samotný školní tablet tohle nerozhodne.

To jsou moje doporučení pro podmínky výchovy a výuky. Rodinný plán, společné hranice a místa bez obrazovek doporučuje také Americká akademie pediatrie. ³

Má cenu to zkoušet

V dánské randomizované studii se 89 rodinami a 181 dětmi vedlo dvoutýdenní výrazné omezení rekreačního používání obrazovek ke zlepšení psychických a behaviorálních obtíží hodnocených rodiči oproti kontrolní skupině. Rodiny odevzdaly chytré telefony a tablety a měly za cíl nejvýše tři hodiny rekreačních obrazovek týdně na osobu. Byl to tedy dost intenzivní zásah. Výsledek nelze brát jako doporučení stejného limitu pro každou rodinu ani jako záruku dlouhodobého účinku. ⁸

Školní omezení přitom není totéž co omezení v celé rodině. Studie SMART Schools z roku 2025 porovnala 1 227 žáků z 30 anglických škol. Přísnější pravidla souvisela s menším používáním telefonu ve škole, ale ne s lepší psychickou pohodou ani nižším celkovým používáním. Šlo o observační srovnání, ne náhodně přidělený zákaz. ¹⁰ Proto zákaz ve škole doporučuji jako pravidlo pro školní den, ne jako příslib, že sám vyřeší duševní zdraví dětí.

U Lucky bych tedy vedle rozhovoru jasně určil, kdy se videa odkládají. Přístup k feedu by přestal být samozřejmostí během celého dne. Pak bych sledoval, co jí uvolněný čas umožnil: jestli se vrací ke hře, stihne domluvený plán nebo večer nemusí dohánět všechno ostatní. Takový výsledek mě zajímá víc než spor o nálepku brainrot.

Zdroje a podklady

Oxford University Press (2024): Brain rot, slovo roku. Podklad pro význam výrazu, nikoli zdravotní diagnózu. Oxford University Press.
TikTok: Jak funguje doporučování obsahu. Popis vlastního systému platformy; ne nezávislé hodnocení zdravotních dopadů. TikTok Support.
American Academy of Pediatrics (2026): Helping Kids Thrive in a Digital World. Vysvětlení politiky AAP pro rodiny: obchodní prostředí, rodinná pravidla a prostor bez obrazovek. HealthyChildren.org.
Berridge, K. C.; Kringelbach, M. L. (2015): Pleasure systems in the brain. Přehled neurovědy odměny, rozlišení motivace a prožitku slasti. Neuron. DOI: 10.1016/j.neuron.2015.02.018.
Nguyen, L. a kol. (2025): Feeds, feelings, and focus. Psychological Bulletin, 151(9), 1125–1146. Metaanalýza souvislostí používání krátkých videí s poznávacími funkcemi a duševním zdravím. DOI: 10.1037/bul0000498. Bibliografický záznam a abstrakt.
Tam, K. Y. Y.; Inzlicht, M. (2024): Fast-forward to boredom. Journal of Experimental Psychology: General, 153(10), 2409–2426. Experimenty s přepínáním digitálního obsahu. DOI: 10.1037/xge0001639.
Center on the Developing Child, Harvard University: Brain Architecture. Obecné poznatky o vývoji mozku a roli zkušeností. Harvard University.
Schmidt-Persson, J. a kol. (2024): Screen Media Use and Mental Health of Children and Adolescents. JAMA Network Open, 7(7), e2419881. Předem plánovaná sekundární analýza rodinné randomizované studie. DOI: 10.1001/jamanetworkopen.2024.19881.
Stothart, C.; Mitchum, A.; Yehnert, C. (2015): The attentional cost of receiving a cell phone notification. Journal of Experimental Psychology: Human Perception and Performance, 41(4), 893–897. Laboratorní úloha pozornosti; nejde o studii účinnosti školního zákazu. DOI: 10.1037/xhp0000100.
Goodyear, V. A. a kol. (2025): School phone policies and their association with mental wellbeing, phone use, and social media use (SMART Schools). The Lancet Regional Health – Europe, 51, 101211. Průřezové observační srovnání 30 škol, nikoli experiment. DOI: 10.1016/j.lanepe.2025.101211.

Praktické kroky v textu jsou autorská doporučení. Nejde o diagnostický test ani o příslib konkrétního účinku u každého dítěte.