Kluci, holky a porno: proč nestačí „aspoň že čte“: verze k tisku | V Offlinu

Když chodím po školách, opakovaně se dostáváme k tomu, že se kluci dívají na pornografii. Bavíme se o tom, co jim ukazuje, jaké představy o sexu si z ní odnášejí a co s tím mohou dospělí dělat. U holek podobný rozhovor často vůbec nezačne.

Ony přece čtou. A za čtení děti chválíme.

Právě tahle asymetrie mě přiměla napsat tento článek. U videa zpozorníme. U knihy nám může stačit, že dítě odložilo mobil a vydrží několik hodin u textu. Co je to za příběh, komu je určený a jak v něm vypadají sex a vztahy, už nezjišťujeme. „Aspoň že čte“ se tak může stát důvodem, proč se dál neptat.

Čtení podporuji. Současně chci, abychom se zajímali také o erotické příběhy, romantické fantazie a vztahové představy dívek. Jejich zvědavost si zaslouží stejnou pozornost jako ta klukovská. Ne automatickou pochvalu za papír ani automatické zděšení ze sexuality.

Kniha není věková kategorie

To, že dítě dokáže přečíst pět set stran, ještě neodpovídá na otázku, zda je pro ně daný obsah přiměřený. Schopnost číst a připravenost na konkrétní téma bych posuzoval zvlášť.

Pod označením romantasy se potkává romantický příběh s fantasy. Samo o sobě to není synonymum pornografie ani záruka, že jde o četbu pro děti. Dark romance pracuje s temnějšími vztahovými motivy. Nakladatelství Penguin ve svém průvodci žánrem uvádí například posedlost, mocenskou nerovnováhu, kontrolující chování a nejasný či chybějící souhlas. Současně jej představuje jako prostor pro fantazii, nikoli schvalování takového jednání. Je to popis nakladatele, který tyto knihy prodává, ne výzkum jejich vlivu na čtenářky. ¹²

Rozdíly najdeme i v českých katalozích. Albatros Media uvádí u Čtvrtého křídla Rebeccy Yarros věk od 15 let, zatímco u konkrétního vydání Dvora mlhy a hněvu Sarah J. Maas od 18 let. Obě knihy přitom řadí mezi romantasy. Věkové doporučení nakladatele není posudkem zralosti každého dítěte, ale je to informace, kterou bych před nákupem nepřehlížel. ³⁴

Sexuálně explicitní obsah může být také napsaný nebo namluvený. Obrazovka s videem není podmínkou. Nejde tedy jen o knihy z obchodu. Do rozhovoru bych zahrnul i příběhy na internetu, fanfikci, tedy příběhy vytvářené fanoušky kolem známých postav, a namluvenou erotiku. U každého konkrétního díla bych zjišťoval, pro koho vzniklo a co obsahuje. Není důvod předpokládat, že sluchátka nebo text na displeji automaticky znamenají totéž co explicitní video. Není ani důvod přestat se zajímat, protože žádné video nevidíme.

Dospělý čtenář erotické knihy a dvanáctiletá čtenářka nejsou stejná situace. Pro rodiče je podstatná konkrétní dcera a konkrétní text, ne rozsudek nad celým žánrem.

Vedle sexu je v příběhu také vysvětlení, proč se to děje

U erotického příběhu bych se nedíval jen na počet sexuálních scén. Zajímal by mě také vztah, do kterého jsou zasazené. Co má čtenářka vnímat jako přitažlivé? Kdo může rozhodovat? Co následuje, když jedna postava odmítne?

Vezměme modelový příběh: muž hrdinku sleduje, rozhoduje, s kým se smí vídat, a nepřijímá její odmítnutí. Vyprávění postupně vysvětluje, že se tak chová, protože ji miluje a bojí se o ni. Pokud na konci vytvoří šťastný pár, stojí za to probrat nejen jeho jednání, ale i způsob, jakým ho příběh ospravedlňuje.

Problém bych tedy nehledal pouze v otázce „Je tam sex?“. Stejně důležité je, co příběh vydává za lásku. Může ukazovat, že se člověk učí respektovat druhého. Může ale také odměňovat vytrvalé překračování hranic tím, že se z něj nakonec stane osudová romance.

Příbuznou otázku zkoumala Julia Lippman v experimentu s filmovými ukázkami. Romantické zobrazení neodbytného pronásledování nezvýšilo přijímání přesvědčení podporujících stalking u všech účastníků. Účinek se objevil u těch, kteří se do příběhu více ponořili nebo jej považovali za realističtější. Zobrazení stejného typu chování jako děsivého naopak taková přesvědčení oslabovalo. Výzkum se týkal filmů a postojů, ne dopadu četby romantasy na české školačky. Ukazuje ale, proč má smysl zabývat se i rámcem příběhu. ⁵

U dcery bych se proto neptal jen, zda pozná, že draci nejsou skuteční. Zajímalo by mě, jak rozumí tomu, co si mezi sebou dovolují lidé.

Oblíbený hrdina ještě není návod na vlastního partnera

Tady potřebujeme dívku skutečně poslouchat. Z toho, že se jí líbí nebezpečná postava, nemůžeme rovnou vyvodit, že chce nebezpečného partnera. Může nás naprosto přesně upozornit, co by v příběhu bavilo číst, ale ve vlastním životě by to odmítla. Náš rozhovor nemá být zkouška s předem přiděleným výsledkem.

Ani samotné knihy a čtenářské komunity nejsou jednotné. Analýza Laury Niebling z roku 2025 pracovala s 34 romantasy knihami a 15 videi na BookToku, čtenářské části TikToku. Popsala také důraz na souhlas a autonomii postav a kritické debaty čtenářů o těchto tématech. Je to rozbor vybraných textů a diskusí, ne měření dlouhodobých dopadů na dospívající. Připomíná však, že čtenářka nemusí být pasivní příjemkyní všeho, co příběh nabízí. ²

Právě proto bych volil konkrétní otázky. Co se ti na té postavě líbí? Kde se zachovala špatně? Chtěla bys tohle zažít, nebo tě baví sledovat, jak se to odehraje někomu jinému? Dítě může mít promyšlenější odpověď, než čekáme. Může také poprvé dostat prostor pojmenovat něco, co mu při čtení nesedělo.

V takovém rozhovoru bych držel jednoduchou hranici: přitažlivost příběhu není souhlasem s jednáním ve skutečném životě. Pokud si dívka někdy oblíbila příběh o překračování hranic, nedává tím nikomu oprávnění překročit ty její. Odpovědnost za nátlak a ubližování nese člověk, který je dělá, ne její knihovna.

Pozornost, žárlivost a představa, že láska všechno pozná

Vedle sexu bych se v rozhovoru věnoval také obyčejným očekáváním od partnera. Zajímat se o druhého, být spolehlivý a respektovat jeho hranice nejsou přehnané nároky. Nechtěl bych dívkám vysvětlovat, že se mají smířit s nezájmem, protože „život není román“.

Jsou ale představy, které bych rozebral podrobněji. Například že skutečně milující člověk musí všechno poznat bez vysvětlení. Že neustálá žárlivost potvrzuje hloubku vztahu. Nebo že dívka svou trpělivostí a láskou napraví partnerovo ubližování.

Představme si dvě věty: „Chtěla bych, aby poznal, že mi není dobře“ a „Když mu musím říct, co potřebuji, nemiluje mě“. V první slyším přání být vnímaná. U druhé bych se ptal, zda druhému vůbec necháváme možnost se něco dozvědět a domluvit se. Podobně bych odlišoval nabídku doprovodu od požadavku sdílet každou chvíli polohu, aby partner nebyl naštvaný.

U intimity bych držel stejnou konkrétnost. Americká akademie pediatrie při vysvětlování souhlasu zdůrazňuje, že má být svobodný, bez nátlaku a že jej lze změnit. Jednou vyslovené ano neplatí navždy. ⁶ Do rozhovoru o knize se proto vejde i prostá otázka: „Mohla by mu v téhle situaci opravdu říct ne? Co by se pak stalo?“

K tomu patří i připomenutí, že dívka nemusí napodobovat zkušenost postavy ani vrstevnic. Nechci, aby z článku odcházela s další představou, co už by měla mít za sebou. Má mít prostor zjistit, co chce sama, a také co zatím nechce.

Když fiktivní partner začne odpovídat

U AI přichází jiná situace. Čtenářka už nemusí sledovat vztah dvou napsaných postav. Sama může vstoupit do konverzace, která reaguje na její slova a působí osobně. Australský eSafety Commissioner popisuje AI společníky právě jako služby simulující osobní vztahy; některé umožňují upravit povahu postavy a vést i sexuálně explicitní rozhovory. ⁷

Představme si dívku, kterou přitahuje určitý typ romantického hrdiny. U knihy čte jeho napsaný příběh. V chatu si může představit vlastní pokračování a stát se jeho součástí. Nejde automaticky o stejnou zkušenost ani o stejné riziko jako při četbě. Zajímalo by mě, jakou roli už taková interakce v jejím životě má.

V americkém průzkumu Common Sense Media z roku 2025 uvedla přibližně třetina teenagerů ve věku 13–17 let používání AI společníků pro sociální nebo vztahové účely. Do této kategorie patřily vedle romantiky také přátelství, emoční podpora, hraní rolí a nácvik rozhovoru. Není to údaj o třetině dívek s AI partnerem ani důkaz, že tyto služby používají hlavně holky. ⁸

Moje obava se týká možnosti, že se osobně přizpůsobovaná interakce stane měřítkem pro vztah s člověkem. Jak potom dívka vnímá, když druhý potřebuje čas, nesouhlasí nebo se chce věnovat něčemu vlastnímu? To je otázka k rozhovoru, nikoli předem daný osud každé uživatelky.

Dětem bych nedával neomezený přístup k romantickým a erotickým chatbotům. O jejich obsahu, dostupnosti a případných platbách bych rozhodoval vědomě. Současně bych nezlehčoval, že to, co tam dítě prožívá, pro ně může mít význam. Učit ho rozumět fungování služby a držet hranice mi připadá užitečnější než zesměšnit jeho city.

Kdy fantazie přestává být jen odpočinkem

To, že se dívka těší na další díl nebo potřebuje chvíli sama pro sebe, bych za problém nepovažoval. Všímal bych si spíš konkrétních změn: říká, že chce skončit, ale opakovaně se jí to nedaří; kvůli čtení nebo chatování pravidelně přichází o spánek; vzdává se kontaktů, o které sama stojí; nebo ji srovnávání s příběhy dlouhodobě trápí. To jsou pro mě důvody k rozhovoru, ne domácí test závislosti.

Ani u sexuálního chování se odborné posouzení neopírá jen o velký zájem. Odborný popis kompulzivní poruchy sexuálního chování rozlišuje přetrvávající ztrátu kontroly a významné narušení života od běžné sexuální zvědavosti; samotný stud nebo morální nesouhlas k diagnóze nestačí. Tento rámec není nálepkou pro čtenářky romantických knih. ⁹

Když se dívka stahuje do příběhů, ptal bych se také na její zkušenost mimo ně. Má se s kým vídat? Zažívá mezi lidmi přijetí, nebo ponižování? V práci s mladými lidmi jsem potkal i takové, kteří se podle mého vyjádření „odhlásili ze společnosti“. Proto bych z viditelné knihy nebo telefonu automaticky nedělal začátek celého problému.

Tady navazuje moje teorie bodů kontaktu s realitou. Vedle hranic potřebujeme nabídnout vůbec něco: důvěryhodného člověka, místo mezi vrstevníky, činnost, do které se dá vstoupit. Nemusí to být randění. Čtenářský klub, společný zájem nebo kamarádka jsou možnosti, které bych s dívkou hledal podle jejího přání. Ne proto, abych ji odvedl od knih za každou cenu, ale aby měla také jiné dostupné zkušenosti.

Co bych doporučil rodičům

Začněte zájmem o konkrétní knihu. Zjistěte název, věkové doporučení a obsahová upozornění. Přečtěte si ukázku, případně část knihy. Samotná obálka nebo pochvalná recenze nemusí odpovědět na to, co potřebujete vědět. S dcerou můžete začít úplně obyčejně: „Vidím, že tě to hodně baví. O čem to je? Kdo je tvoje oblíbená postava?“

Nedělejte z toho skryté přezkoušení. Nemusí vám popisovat svoje sexuální fantazie, aby bylo možné mluvit o knižním vztahu. A nezačínejte tím, že celou její oblíbenou četbu označíte za zvrácenou. Doporučení eSafety pro rozhovory o sexuálním obsahu spojují klidnou reakci bez zahanbování s věkově přiměřenými hranicemi. Tento přístup bych přenesl i na knihy. ¹⁰

Když obsah není přiměřený, hranici skutečně nastavte. U dvanáctileté dcery bych výslovně erotický titul určený dospělým nepovažoval za vhodný jen proto, že ho čtou spolužačky. Vysvětlil bych konkrétní důvod a hledal jinou knihu, ve které zůstane to, co ji zajímá: romantika, dobrodružství, napětí. Zvědavost na vztahy není důvod k trestu. Stejně tak není důvod dát dítěti každý obsah, který si najde.

Se starší dospívající bych víc probíral její vlastní výklad a volbu. Osmnáctileté dceři bych už četbu neřídil jako dítěti. Zájem a možnost mluvit ale mohou zůstat v každém věku. Do rozhovoru patří i pozitivní stránka sexuality a vztahů, nejen seznam nebezpečí: vzájemnost, radost, důvěra a možnost cítit se s někým dobře. ⁶

Při potížích řešte to, co se děje, ne jen titul v ruce. Výrazné trápení, dlouhodobé narušení spánku, školy nebo vztahů bych probral s pediatrem či psychologem. Pokud se dívka svěří s nátlakem nebo ubližováním, bezpečí a pomoc mají přednost před debatou o čtení. Její vkus není vysvětlením ani omluvou toho, co jí někdo udělal. ⁶¹⁰

Co může udělat škola, která chce podporovat čtení

Škole bych doporučil věnovat obsahu stejnou pozornost jako čtenářskému výkonu. Když vybíráme knihy do knihovny, doporučení nebo soutěžních odměn, měli bychom vědět, komu jsou určené. Popularitu na sítích bych nepoužíval jako náhradu za znalost konkrétního titulu. A do výuky bych kvůli tomuto tématu nevnášel explicitní ukázky, které pro daný věk vhodné nejsou.

Rozhovor přitom nemusí probíhat jako další preventivní přednáška. U věkově přiměřeného příběhu lze zkoumat, kdo rozhoduje, jak postavy zacházejí s odmítnutím nebo zda vypravěč omlouvá něco, co by z pohledu jiné postavy vypadalo jinak. Navrhuji třeba porovnat dva krátké modelové popisy: v jednom někdo nabízí doprovod domů, v druhém ho požaduje a rozzlobí se při odmítnutí. Žáci mohou hledat rozdíl, aniž by před třídou mluvili o vlastní intimitě.

Takové téma bych neomezoval na dívky. Tento článek se jim věnuje proto, že jejich část v rozhovorech postrádám, ne proto, že by respekt a souhlas měli řešit jen ony. Kluci mají stejnou odpovědnost za vlastní jednání. Ve třídě bych nechal prostor pro anonymní otázky a nikomu nepřiděloval roli příkladu podle toho, jakou knihu má v batohu.

Podpořit čtení a nepřestat se zajímat

Nechci, aby se z pochvaly za čtení stalo podezírání každé čtenářky. Chci, aby u pochvaly náš zájem nekončil. Dívčí fantazie, sexualita a představy o vztazích si zaslouží víc než střídání dvou reakcí: „To je hrozné“ a „To je skvělé, vždyť čte“.

Příště si klidně všimněme, že dcera odložila telefon a otevřela knihu. Jen přidejme zájem o to, co v ní našla. Podporovat čtení a mluvit o jeho obsahu můžeme současně.

Zdroje a podklady

Katie Russell / Penguin (3. 8. 2026): A beginner’s guide to dark romance. Nakladatelský popis žánru a obsahových upozornění. Použito pro orientaci v tématech knih, nikoli jako nezávislé hodnocení jejich dopadů. Penguin.
Laura Niebling (2025): Consent capital: From Romantasy’s “Alpha male archetypes” toward a new cultural theory in post-digital storytelling. New Media & Society, online 27. 9. 2025. Analýza 34 knih a 15 tematicky vybraných videí. Není to studie změn chování čtenářek. DOI: 10.1177/14614448251375107.
Albatros Media: Čtvrté křídlo. Katalogové údaje k vydání EAN 9788025366882: žánr NA romantasy, doporučený věk od 15 let. Ověřeno 28. 9. 2026. Katalog nakladatele.
Albatros Media: Dvůr mlhy a hněvu. Katalogové údaje k vydání EAN 9788026742555: žánry NA fantasy a NA romantasy, doporučený věk od 18 let. Ověřeno 28. 9. 2026. Jde o příklad věkového zařazení, nikoli tvrzení, že tento titul způsobuje konkrétní potíže. Katalog nakladatele.
Julia R. Lippman (2018; online 2015): I Did It Because I Never Stopped Loving You: The Effects of Media Portrayals of Persistent Pursuit on Beliefs About Stalking. Communication Research, 45(3), 394–421. Experiment s filmovými ukázkami a následnými postoji; nelze jej přímo převést na dlouhodobé účinky dívčí četby. DOI: 10.1177/0093650215570653.
American Academy of Pediatrics / HealthyChildren.org: Helping Teens Make Choices About Sex: Parent Tips. Doporučení pro rozhovor o souhlasu, připravenosti, bezpečí a respektujících vztazích. Americké právní údaje o věku souhlasu nebyly přebírány do českého textu. HealthyChildren.org.
eSafety Commissioner (18. 2. 2025): AI chatbots and companions: risks to children and young people. Oficiální bezpečnostní doporučení a popis fungování AI společníků. Není důkazem, že každá interakce s AI vytlačuje lidské vztahy. eSafety Commissioner.
Common Sense Media (16. 7. 2025): Talk, Trust, and Trade-Offs: How and Why Teens Use AI Companions. Americký průzkum teenagerů ve věku 13–17 let. V textu je použita společná kategorie sociálních a vztahových účelů, nikoli míra romantických vztahů dívek s AI. Výzkumná zpráva, oficiální shrnutí výsledků.
Shane W. Kraus a kol. (2018): Compulsive sexual behaviour disorder in the ICD-11. World Psychiatry, 17(1), 109–110. Odborný text k rozlišení narušené kontroly a fungování od běžného sexuálního zájmu či samotného morálního nesouhlasu. Nejde o diagnostická kritéria pro čtenářství nebo pro běžné používání AI. DOI: 10.1002/wps.20499.
eSafety Commissioner: What to do if your child discovers porn online. Rodičovská doporučení: klidná reakce, rozhovor přiměřený věku, ochranná nastavení a dostupná pomoc. Aplikace tohoto přístupu na knihy je v článku autorským návrhem. Australská právní úprava nebyla přebírána. eSafety Commissioner.

Úvod vychází z autorovy zkušenosti při návštěvách škol. Modelové příběhy a rozhovory jsou vytvořené pro vysvětlení, nejsou citacemi románů ani záznamy konkrétních klientek. Doporučené postupy jsou autorskou aplikací uvedených podkladů. Citované výzkumy neprokazují totožné účinky pornografických videí, erotické četby a AI společníků.