Facebook, deprese a miliardy dolarů: co skutečně víme

Kolik důkazů potřebujeme, než začneme po sociální síti chtít, aby chránila děti, které ji používají?

U depresí a úzkostí celé generace se pořád přeme o příčiny. U Mety už mezitím mluvíme o miliardách dolarů, interních varováních a změnách produktu. Právě tenhle rozdíl mě zajímá. V debatě o technologiích jsme si zvykli čekat na jednu definitivní odpověď, která rozhodne, jestli jsou sítě dobré, nebo špatné. Jenže dítě, kterému někdo posílá nevyžádané sexuální zprávy, na výsledek téhle debaty čekat nemůže.

A firma, která o takových zkušenostech ví, se za ni podle mě nemůže schovat.

Sedmnáct miliard. A co za ně?

Kalifornský generální prokurátor Rob Bonta 26. srpna 2026 oznámil návrh vyrovnání s Metou. Podle jeho úřadu má firma během deseti let zaplatit státům až 17 miliard dolarů. V titulcích narazíte i na přibližně 18 miliard; držím se částky a vymezení z oficiálního oznámení.

Říkat tomu pokuta je lákavé. Jenže je to návrh dohody podléhající schválení soudu a Meta v ní odmítá pochybení. Samotná částka proto nedokazuje, že Instagram někomu způsobil depresi. Firmy uzavírají dohody také kvůli nákladům a nejistotě soudního sporu.

Zajímavější než počet nul jsou pro mě změny, na které Meta přistoupila. Návrh obsahuje výchozí dvouhodinový denní limit pro uživatele do osmnácti let a blokaci používání od půlnoci do šesti ráno, s možností rodičovské změny. K tomu omezení notifikací, zákaz zobrazování počtů lajků dospívajícím, možnost nepersonalizovaného feedu a nezávislý audit. Bavíme se o americké dohodě, nikoli o pravidlech, která už automaticky platí českým dětem.

Najednou tedy lze měnit i produkt. Neřeší se pouze, jestli mají rodiče důsledněji hlídat telefon. Řeší se, jak je aplikace postavená, co uživateli nabízí jako výchozí nastavení a k čemu ho pobízí.

Rodič má vychovávat dítě. Neměl by přitom být jedinou protiváhou systému navrženého tak, aby ho udržel uvnitř.

Věda neřekla „nic se neděje“

„Nemáme vědecky potvrzené, že sociální sítě způsobují deprese a úzkosti.“ Téhle větě rozumím, ale dnes bych ji takhle široce nenapsal. Některé důkazy příčinného dopadu už máme. Spor je hlavně o jejich rozsah a o to, co z nich můžeme vyvodit pro různé lidi a platformy.

Americké National Academies ve zprávě zveřejněné na přelomu let 2023 a 2024 dospěly k tomu, že přezkoumaná literatura nepodporuje závěr o příčinných změnách zdraví dospívajících na populační úrovni. Jednoduše: nestačí k vysvětlení zdravotních změn celé generace sociálními sítěmi. Zpráva přitom popisuje konkrétní rizika i přínosy.

Vedle toho máme práci Braghieriho, Levyho a Makarina, publikovanou v roce 2022 v American Economic Review. Využili toho, že se Facebook na amerických vysokých školách zaváděl postupně. Jejich kvaziexperimentální analýza zjistila negativní dopad na duševní zdraví studentů. Metoda se snaží oddělit příčinu od pouhého souběhu, stojí ovšem na určitých předpokladech. A zkoumá raný Facebook mezi vysokoškoláky. Dnešní třináctiletý uživatel Instagramu je jiná situace.

Pak jsou tu experimenty, ve kterých se používání skutečně změnilo. Allcott a kolegové v pracovní studii NBER z roku 2025 porovnávali uživatele, kteří před americkými volbami v roce 2020 deaktivovali Facebook či Instagram na šest týdnů, s kontrolní skupinou, která je vypnula jen na první týden.

Delší odpojení přineslo malé průměrné zlepšení indexu štěstí, depresivního a úzkostného prožívání: 0,060 směrodatné odchylky u Facebooku a 0,041 u Instagramu. To jsou velikosti účinku, nikoli procenta vyléčených lidí. Autoři měřili emoční stav v konkrétním období, ne vznik klinické deprese u dětí. Citovaná verze je pracovní studie a mezi spoluautory jsou i pracovníci Mety.

Takže ano, v určitých podmínkách už máme důkazy příčinných negativních dopadů. Jen z nich nedostaneme jedno číslo, které vysvětlí všechny deprese, všechny úzkosti a všechny děti. Kéž by to bylo tak jednoduché – ušetřili bychom si hodně špatných titulků.

Dvě hodiny čeho?

Jeden teenager stráví večer rozhovorem s kamarádem. Druhý zveřejňuje kresbu a dostává první povzbudivé reakce. Třetí projíždí obsah, po kterém se mu čím dál víc hnusí vlastní tělo. V tabulce času u obrazovky mohou skončit na stejném řádku.

Právě proto mi otázka „kolik hodin?“ sama nestačí. Co se v těch hodinách odehrává? S kým je člověk v kontaktu? Co používání vytlačuje z jeho dne a s čím do něj už vstupoval?

Osamělost může člověka přivést na síť. Tam může najít lidi, ke kterým patří, ale také další odmítnutí. Úzkost může vést k opakovanému kontrolování telefonu a noční používání zase zhoršit spánek. Do toho rodina, škola, šikana, dřívější potíže. Dvě rostoucí křivky tenhle uzel nerozmotají.

A průměr? Ten může být malý i tehdy, když jedněm platforma pomáhá a jiným výrazně škodí. Průměrný uživatel vám neřekne, co se děje právě vašemu dítěti.

Co věděli lidé uvnitř

Frances Haugen v roce 2021 zveřejnila interní materiály Facebooku a vypovídala před americkým Senátem. Firma zkoumala negativní zkušenosti mladých uživatelů Instagramu, včetně potíží s vnímáním vlastního těla. Facebook tehdy popíral zatajování informací a zdůrazňoval, že mnoha lidem jeho platformy pomáhají.

Jistě, odpověď uživatele „Instagram mi zhoršuje potíže“ sama neurčuje příčinu. Ale pro vedení produktu je to informace, se kterou má pracovat. Představte si, že vám uživatelé opakovaně popisují škodlivou zkušenost. Opravdu potřebujete nejdřív vyřešit duševní zdraví celé populace, abyste se jí začali zabývat?

V srpnovém procesu roku 2026 o tom vypovídal také bývalý bezpečnostní inženýr Arturo Béjar. Podle reportáže z jeho výpovědi upozorňoval vedení na nevyžádané sexuální kontakty, škodlivé zkušenosti mladých a nedostatky nahlašování. Varování podle svých slov posílal i Marku Zuckerbergovi. Veřejná vyjádření firmy podle něj vytvářela zavádějící dojem o ochraně dětí. Meta obvinění odmítala.

Tady se ptám na odpovědnost. Béjarovo svědectví je svědectví, ne automaticky soudem potvrzený popis všech událostí. Otevírá ale velmi konkrétní otázky: jaká varování dorazila k vedení, kdo je vyhodnotil a co se potom změnilo?

Nejistota o příčinách deprese celé generace přece neruší povinnost řešit obtěžování konkrétního dítěte.

Kdo má udělat další krok

Sleduj peníze. U platformy, která vydělává na reklamě, se vyplatí ptát, jakou váhu při rozhodování dostává čas uživatele a jakou jeho zkušenost. To samo nedokazuje žádné konkrétní pochybení. Vysvětluje to ale, proč se nemůžeme spokojit s ujištěním, že firma bere bezpečnost vážně.

Chci vidět funkční nahlašování problémů. Bezpečnější výchozí nastavení. Nezávislé posouzení toho, zda opatření pomáhají. Přístup výzkumníků k datům, ze kterých se dá zjistit víc než z času na displeji.

Doma a ve škole bych začal mnohem obyčejněji. „Po čem se na telefonu cítíš hůř?“ „Kdo ti tam píše?“ „Co by ti chybělo, kdybys tu aplikaci neměl?“ Třeba se dozvíme o vztahu, který nechceme dítěti vzít. Třeba o něčem, s čím potřebuje pomoct. Bez toho snadno zakážeme zdroj podpory a přehlédneme skutečný problém.

A ano, čas má význam, zvlášť když ukrajuje spánek. Jen z něj nedělejme náhradu za zájem o to, co dítě žije.

Od Mety bych chtěl totéž v měřítku, za které odpovídá ona. Zjistit, co se uživatelům děje, a podle toho jednat. Na úplné vysvětlení depresí můžeme čekat ještě dlouho. Na účinnou pomoc dítěti, které nahlásí obtěžování, tak dlouho čekat nesmíme.